Steamzine

Steamzine
Ezin českého steampunku

středa 9. července 2014

Kult porcelánově bílé pleti - Ochrana kůže a očí před UV zářením

6. Článek -  Základy a zásady fotoprotekce

Fotoprotekcí se rozumí určitá ochrana před působením slunečního záření. Lidský organismus má přirozené mechanismy, které ho do určité míry chrání před aktinickým poškozením. Jsou u každého člověka individuálně vyjádřeny a hraje zde velkou roli genetická výbava a prostředí, ve kterém jedinec žije. Lidé se na základě toho, jak moc je jejich kůže citlivá na poškození UV zářením dělí do několika skupin - fototypů.
Vedle přirozených fotoprotektivích faktorů stojí celá řada způsobů ochrany umělé, které vznikly díky lidské důmyslnosti a nesou s sebou řadu pro a proti. Je jich celá škála počínaje stíněním přístřešky a oděvy, přes různé UV filtry až po kosmetické přípravky a léčiva podávaná zevně nebo vnitřně.
Zvýšenou pozornost fotoprotekci by měly věnovat osoby, které jsou rizikové z hlediska vzniku kožních nádorů, zejm. tyto skupiny:
  • Osoby se světlými typy pleti, zejm. fototyp I a II
  • Osoby s větším počtem pigmentových névů (mateřských znamének)
  • Osoby s rodinným výskytem kožních nádorů
  • Osoby s již zjištěným kožním nádorem
  • Osoby s oslabeným imunitním systémem (vrozené imunodeficity, získané imunodeficity – při užívání některých léků, po transplantaci orgánů, po infekcích, při dialýze)
  • Osoby, které jsou nadměrně vystavovány zdrojům slunečního záření (solária, nadměrné slunění)

A také osoby, které pěstují kult porcelánově světlé pleti, by toto téma mělo zajímat. Jednak jako prostředek, jak zabránit  vzniku opálení a jednak jako způsob, jak bledou kůži chránit před spálením sluníčkem.
Je bláhové myslet si, že k zesvětlení pokožky stačí používat bělící kosmetiku a domácí recepty. To často vede k poškození kůže a ke zvýšení citlivosti k UV záření. Jak bylo zmíněno v předchozích článcích, kult alabastrové pokožky v sobě zahrnuje celkový způsob životního stylu, a zejm. ochranu kůže před sluncem. Ale všeho s rozumem. Často se v médiích dovídáme o rizicích nadměrného slunění, o úskalích přehnané fotoprotekce se však objevují zmínky až v poslední době.


Přirozené fotoprotektivní faktory


Kůže si vytváří vlastní mechanismy, kterými se chrání proti působení UV záření. Bohužel při umělém zesvětlování kůže kosmetickými bělícími prostředky mohou být tyto přirozené děje narušeny a pokožka se tím stává náchylnější k poškození nejen sluncem, ale i jinými fyzikálními, chemickými a biologickými vlivy. Proto doporučuji užívání bělící kosmetiky či domácích receptů dobře zvážit. Pokud se pro ně rozhodnete, bude třeba zintenzivnit faktory umělé ochrany vůči slunečnímu záření, což s sebou přináší další rizika, která budou uvedena výše.

K faktorům přirozené obrany kůže proti UV záření patří:
  • hnědé kožní barvivo melanin
  • kyselina urokánová v pokožce
  • ztluštění rohové vrstvy, její síla a kvalita
  • antioxidanty
  • reparační mechanismy, které opravují poškození DNA (enzymy)

O tvorbě a významu melaninu bylo obsáhle pojednáno v předchozích článcích. Melanin je vlastně hnědé až černé barvivo, obsažené v kůži, vlasech, v oku. Obecně kůže produkcí melaninu reaguje na útoky z vnějšího prostředí, a to nejen UV záření, ale i mechanická poškození, záněty, alergické reakce nebo třeba poranění. Melanin snižuje energii slunečního záření tím, že ho rozptyluje a pohlcuje. Po oslunění kůže dochází jednak k tmavnutí již přítomného melaninu a k nastartování tvorby většího množství tohoto pigmentu, jednak k transportu pigmentu v kůži tak, aby co nejvíce chránil DNA – pigmentové váčky se uskupují okolo buněčných jader a pigment je také přenášen do povrchových vrstev kůže. Světlá pokožka – ať už přirozeně bledá nebo uměle zesvětlovaná – obsahuje málo melaninu a je proto náchylná ke spálení sluncem.
Dalším přirozeným UV filtrem je kyselina urokánová. Je to metabolit aminokyseliny histidinu, který absorbuje záření UVA i UVB a jejich vlivem přechází ze svého izomeru trans na izomer cis. V lidské kůži je nedostatek enzymu, který urokanát degraduje, proto se zde příliš neodbourává, ale je vylučován potem a olupujícími se buňkami. Má v kůži řadu funkci, a to regulaci stálosti kyselého prostředí kožního pláště, regulaci tvorby kožních buněk, ale zejména imunomodulaci. Ochranný účinek kys. urokanové vůči UV záření je ale diskutabilní, protože pozitivní účinky na imunitu má pouze izomer trans. Naopak, izomer cis, který vzniká při slunění, má účinek imunosupresivní, tedy snižuje obranyschopnost organismu.
Rohová vrstva kůže obsahuje bílkoviny, které pohlcují a odráží UV záření (histidin, tyroxin, tryptofan, ad.). Na disulfidické můstky bohatá bílkovina kůže – keratin - velmi dobře absorbuje světlo o vlnových délkách 290-320 nm. Při slunění nejdříve tvorba melaninu zpomalí regeneraci buněk, a dojde ke ztenčení rohové vrstvy kůže, potom se ale nastartuje tvorba nových buněk a dojde až k čtyřnásobnému zesílení rohové vrstvy. Jistě jste si všimli, že nedlouho po prvním opalování se vám nadměrně olupují šupiny pokožky. To je dáno právě tímto dějem.
Oba základní typy přirozené ochrany kůže (keratinizace a melanogeneze) se plně rozvinou během prvních tří týdnů pravidelného slunění.
Dále se v kůži uplatňují látky, které chrání buňky před oxidativním stresem a enzymy, které dokáží opravit již poškozenou DNA. Obě tyto skupiny budou zmíněny výše.
K takovým jednodušším metodám fotoprotekce patří tzv. fotoprotektivní adaptace. Laicky řečeno, je to způsob jak nastartovat přirozené fotoprotektivní mechanismy kůže tím, že se opakovaně vystaví menším dávkám UV záření. Je však účinná spíše u fototypů III a IV. V praxi se jedná o opakované (6-10x) ozáření UV těsně podprahovými dávkami.
Jistě jste si všimli, že první jarní opalování často nedopadá nejlépe a končí zarudnutím kůže či horečkou. Při postupném pravidelném slunění, už nebývá škoda tak velká. A ve chvíli, kdy je kůže opálená dohněda, už se tak snadno nespálí.

Lidé se rozdělují do jednotlivých fototypů na základě reakce kůže na ozáření (cca 1 hodinu na jarním nebo letním slunci) a vzniku pigmentace po 7 dnech
  • Fototyp I – kůže se vždy spálí, nikdy nepigmentuje (nezhnědne) – albíni, rusovlasí, blondýni
  • Fototyp II – kůže se vždy spálí, občas lehce pigmentuje – blondými
  • Fototyp III – kůže se občas spálí, ale vždy pigmentuje (středoevropané)
  • Fototyp IV – kůže se nikdy nespálí, vždy pigmentuje
  • Fototyp V – Arabové, jižní rasy
  • Fototyp VI - černoši


Pasivní fotoprotekce 


Pasivní fotoprotekcí se rozumí to, že se sluníčku vyhýbáme - tedy omezujeme dobu pobytu na přímém slunci.
Doporučená max. doba pobytu na přímém slunci bez použití opalovacího krému je 5- 10 minut. Nutno ještě dodat, že k dostatečné tvorbě vitamínu D stačí při správné dietě hodina slunění týdně. Obecně bychom se v létě neměli vystavovat slunečnímu záření v době jeho největší intenzity, tedy od 11 do 15 hod. Nezbytná je ochrana stíněním a oděvem.


Strava


Člověk by se měl celoročně snažit jíst tak, aby jeho strava byla pestrá a obsahovala všechny látky, které organismus potřebuje. Nejsem zastáncem potravinových doplňků. Myslím si, že v českém prostředí opravdu nejsou nutné. Navíc většina látek se z normální stravy vstřebává daleko lépe než z tablet. Ke vstřebání vitamínu C je potřeba přijímat zároveň vlákninu, vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) se bez současné konzumace tuku nevstřebají. Na druhou stranu u těchto vitamínů hrozí předávkování.
V souvislosti s ochranou kůže před působením UV záření, bych chtěla zmínit především rozsáhlou skupinu látek působících jako tzv. antioxidanty. Před sluněním se doporučuje jejich příjem zvýšit. Chrání nejen před poškozením kůže a jejím předčasným stárnutím, ale i před vznikem zvýšené pigmentace a pigmentových skvrn.
Řada nežádoucích účinků UV záření je spojena se vznikem volných radikálů. Jsou to vysoce reaktivní látky, které mají na vnějším orbitu nepárový elektron. Vlivem volných radikálů dochází k oxidačnímu poškození tkáně. Mohou poškodit genetickou informaci oxidací nukleových kyselin, ničí buněčné membrány, bílkoviny a enzymy. Navozují apoptózu buněk (naprogramovanou smrt) i jejich nekrózu (neprogramovaná smrt). Působí imunosupresivně a mohou nastartovat kancerogenezi (tvorbu nádorů). V kůži vznikají kontinuálně a jsou neustále odstraňovány látkami zvanými antioxidanty. Množství vznikajících volných radikálů a kapacita antioxidačního systému musí být v rovnováze. V kůži se běžně vyskytuje několik antioxidantů, které můžeme rozdělit do dvou skupin, a to enzymatické (superoxiddismutáza - SOD, kataláza - KAT, glutathion- peroxidáza a glutathion- reduktáza) a neenzymatické (vitamín E, vitamín C, betakaroten, ubichinol a glutathion). Vitamíny působí fotoprotektivně nejen ve stravě, ale přidávají se často i do opalovacích přípravků. Betakaroten už byl podrobněji zmíněn v kapitole o barvě kůže. Velmi dobře se osvědčil jako fotoprotekce u pacientů s porfyrií. U zdravých jedinců moc ne. Nikdy se neprokázalo, že by fungoval jako UV filtr. Ve studiích signifikantně snižoval výskyt kožního nádoru basaliomu, avšak u kuřáků zvyšoval výskyt karcinomu plic. O vitamínech C a E je potřeba říct asi jen to, že působí synergicky, a proto je lepší užívat je společně. Studie s megadávkami vitamínu E (2g/den) a vitamínu C (3g/den) prokázaly významné zvýšení erytémového prahu.
Stav kůže hodně závisí i na rovnováze mezi zinkem a mědí. Ke zvýšení oxidačního stresu v kůži vede nedostatek zinku a nadbytek mědi. Zinek je součástí enzymu superoxiddismutázy a i sám o sobě má antioxidační účinky (stabilizuje buněčné membrány),  spolu s vitamínem C se podílí na obnově kolagenu. Působí na udržení integrity a bariérové funkce kůže i na její elasticitě. Zinek působí synergicky s vitamínem A, proto se u deficitu zinku doporučuje podávat i betakaroten, což je prekurzor vitamínu A, vede to totiž k lepšímu výsledku než podávání samotného zinku. Pro aktivaci betakarotenu stačí přijímat cca 15 mg zinku denně.
Měď je také antioxidant a podílí se na tvorbě kolagenu, melaninu a některých enzymů. Při nadbytku měd v organismu naopak působí jako prooxidant a zvyšuje oxidační stres. Poměr zinku a mědi v těle ovlivňuje enzym zvaný metallothionein. Přebytek mědi paralyzuje zinek a tím pádem i činnost řady enzymů závislých na zinku. K nadbytku mědi v těle vlivem zvýšené konzumace potravinových doplňků dochází málokdy. Existuje však vzácné metabolické onemocnění, kdy se měd hromadí v orgánech a způsobuje jejich selhávání - jmenuje se Wilsonova choroba. Dále jsem vyčetla, že nadbytkem mědi jsou ohroženi kuřáci a ženy užívající hormonální antikoncepci. Měď v kombinaci s L- tyrozinem zvyšuje produkci melaninu, čímž napomáhá tmavšímu opálení.
Další látkou, která pomáhá chránit kůži před působením UV zážení je kyselina paraaminobezoová, neboli PABA (vitamín B10). Její nedostatek způsobuje pigmentaci kůže dohněda nebo doběla. Preventivně se doporučuje užívat 30 -100 mg za doprovodného podání ostatních vitamínů skupiny B.
Snížením oxidačního stresu se dá předcházet vzniku zvýšené pigmentace kůže a pigmentových skvrn. Z buněk poškozených volnými radikály se totiž uvolňuje melanin do okolí a kůže tím tmavne. Snížíme- li poškození buněk, sníží se i pigmentace. Z dalších látek podporujících antioxidační mechanismy bych zmínila ještě selen, gluthation, resveratrol (obsažen v ovocných slupkách a v červeném víně), genistein v soji, katechiny obsažené v zeleném čaji či granátovém jablku.
Další výzkumy ukazují na to, že nízkotučná dieta snižuje riziko UV karcinogeneze. Ve studii, kde byl snížen denní příjem tuků pod 20%, ale nebyla snížena celková kalorická hodnota stravy, byl již po roce zjistěn nižší výskyt tzv. aktinických keratóz. Jiné studie zase prokázaly nižší výskyt nemelanomové kožní rakoviny. Naopak by se ale měly zvýšit omega 3 mastné kyseliny, které mají ochranné účinky proti kancerogenezi. Důležitý je poměr w-6 a w-3. Omega 6 mastné kyseliny jsou hlavně v rostlinných olejích a v experimentu na zvířatech zvyšují karcinogenezi. Správný poměr w6 a w3 působí proti poškození volnými radikály, tlumí syntézu mediátorů zánětu. Ukazuje se, že celkové omezení tuků, spolu se zvýšením omega 3 chrání proti vzniku nemelanovové kožní rakoviny.
V létě se doporučuje konzumovat kokosový panenský olej, protože se svým složením hodně blíží tukům v pokožce. Napomáhá regeneraci pokožky, a to i té spálené. Může se užívat i zevně místo krému.
Cholesterol pigmentaci kůže posiluje. Zvyšuje tvorbu pigmentu melaninu. Není však úplně pravda, že by se jeho množství v těle dalo ovlivnit jen dietou. Jeho hladina v organismu je geneticky dána, takže někteří lidé, i když výrazně sníží konzumaci potravin bohatých na cholesterol a zvýší jeho výdej z organismu, např. konzumací vlákniny (ta na sebe ve střevě váže cholesterol a škodlivé látky, které se pak nevstřebají, ale vyloučí se stolicí), stejně může mít hladinu cholesterolu v krvi zvýšenou, protože tato látka se v těle tvoří. Je důležitá pro tvorbu hormonů, buněčných membrán i žluči. Vysoká hladina cholesterolu v krvi škodí vznikem aterosklerózy cév a s tím spojených komplikací jako je infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, akutní tepenný uzávěr, ad. Nadbytečný cholesterol se také ukládá do kůže a způsobuje její žlutavé zbarvení a tvoří v kůži tukové váčky - xatelesmata a větší xantomy. Doporučená denní dávka cholesterolu je  300 mg denně. V Česku se však běžně konzumuje 400 - 600 mg denně. Spotřeba cholesterolu organismem je 2 g denně. To, co nepřijmeme potravou si tělo samo vytvoří. Nutno ještě říct, že v těle jsou dva základní druhy cholesterolu, a to HDL a LDL. HDL je ten hodný, který odstraňuje přebytečný cholesterol z buněk. LDL je naopak “lotr” a má vysoký aterogenní potenciál. K udržení správného poměru mezi těmito dvěmi cholesteroly je nutná pravidelná a přiměřená pohybová aktivita. Ta zvyšuje množství HDL.
Při slunění se hladina cholesterolu v krvi snižuje. Díky UV záření se cholesterol a erdosterol z kůže mění na vitamín D. Po dvouhodinovém opalování se může hladina cholesterolu snížit až o 13 %.
V poslední době se jako prevence melanomu začínají testovat statiny, což jsou léky, které v těle blokují enzymy pro syntézu cholesterolu.
Obecně platí, že ⅔ celkové konzumace tuků, by měly tvořit rostlinné oleje a tuky by neměly přesáhnout 30% celkového energetického příjmu.


Ochrana stíněním


Stínění je významnou složkou fotoprotekce, ne však úplnou. K odstínění hlavy a šíje může pomoci pokrývka hlavy. Klobouk se širokou střechou (min. 5 cm) poměrně dobře chrání obličej. Materiály, ze kterých se vyrábí námořní oděvy, plachty, přístřešky a slunečníky obvykle poskytují dobrou ochranu proti slunci. Dost ale záleží na textílii, ze které jsou vyrobeny. Třeba syntetické tkaniny, ze kterých se vyrábí zahradní slunečníky mají faktor ochrany nižší než 15.


Fotoprotekce textíliemi


V naší zemi, narozdíl třeba od Austrálie, zatím nejsou standardizovány fotoprotektivní vlastnosti letních oděvů. Je složité skloubit všechny požadavky na dokonalý oděv, který by spolehlivě chránil proti slunci, nepřehříval organismus a ještě k tomu vypadal dobře. Fotoprotektivní vlastnosti textílií závisí na mnoha jejich kvalitách, jako jsou například typ vlákna, řídkost tkaní, pružnost, tloušťka a dokonce i barva, obnošenost či počet praní. Stejně jako u jiných fotoprotektivních pomůcek, by měl být i u textilií určován fotoprotektivní faktor. Hlavním faktorem určujícím ochranné schopnosti textilie je průnik UV záření textilií. UPF textilií se stanovuje podobně jako SPF sunscreenů. Je to vlastně poměr efektivní UV iradiace nechráněné kůže ku efektivní iradiaci kůže chráněné textilií.
Co se týče materiálu, těžko říct, který chrání před sluncem nejlépe. Závisí hodně i na zpracování, barvení, u umělých vláken na kvalitě aditiv přidávaných do látky. Vybělená bavlna a vizkoza poskytují nižší ochranu než vlákna nebělená, která obsahují přírodní pigmenty. Polyester představuje relativně dobrou ochranu v UVB oblasti díky struktuře z polymerních řetězců, ale významně propouští UVA.
Dalšími vlastnostmi tkanin jsou porozita, váha a tloušťka. To může být určeno např. jako procento kůže zakryto osnovou či frází. Prostory mezi vlákny by měly být co nejmenší. Větší jsou obecně při pletení než při tkaní. Nejméně propouští tzv. netkané textílie. Čím je látka těžší, tluštší a více denzní, tím méně UV záření propouští. Průžné textílie poskytují nižší ochranu, protože při napnutí se jejich porozita zvětší. Látky s elastanem se při oblečení roztáhnou až o 15%. Navíc největší roztažení textílie bývá v horní části zad, tedy v místech s vysokou expozicí slunečnímu záření. Opakované praní nemusí mít jen nepříznivý vliv, např u bavlněných textílií se UPF po prvním praní zvýší díky sražení materiálu.
Navlhčení většiny textílií UPF snižuje, protože voda v prostorách mezi vlákny redukuje optický efekt rozptýlení záření a zvyšuje tak UV propustnost. U látek jako je viskoza nebo hedvábí se namočením může UPF naopak zvyšovat. V neposlední řadě má vliv na fotoprotektivní vlastnosti látek jejich barva. Obecně se říká, že tmavší tkaniny chrání lépe než světlé, protože více absorbují UV záření, záleží ale také na koncentraci barvy. Různé odstíny téže barvy různě dobře chrání. Někdy se látky ke zlepšení fotoprotekce ještě impregnují různými absorbéry jako je např oxid titaničitý.
Dobrou fotoprotekci poskytují oděvy s UPF 15-24


Sunscreeny


Sunscreeny jsou přípravky, které mají chránit strukturu a funkci kůže před poškozením slunečním zářením. Jejich hlavní složkou jsou UV filtry, tedy látky, které dokáží absorbovat, odrážet nebo rozptylovat UV záření v rozmezí 290-400 nm. Zatímco v USA mají tyto přípravky statut léčiva a předepisuje je lékař, u nás jsou brány spíše jako kosmetika a prodávají se v drogériích.
Když to řeknu velmi zjednodušeně, je hlavním cílem takového sunscreenu předejít erytému kůže (zarudnutí) po oslunění. Účinnost sunscreenu, tedy jeho ochranný faktor (SPF - sun protecting factor) se určuje poměrem minimální erytémové dávky (MED) kůže chráněné sunscreenen ke MED kůže nechráněné. SPF tedy udává dobu, na kterou je možné protáhnout pobyt na slunci bez vzniku erytému. Třeba fototyp I se normálně spálí během 10 minut, vezme - li si opalovací krém s SPF 25, může na slunci strávit až 250 minut.
Sunsreeniny jsou nevhodně označovány jako opalovací prostředky. Je potřeba si uvědomit, že nejsou určeny k opalování, ale jako ochrana před UV zářením!
Lokální fotoprotektiva by měla ideálně splňovat několik základních požadavků, jako např. dobrá roztíratelnost, přilnavost, termostabilita a fotostabilita. Neměla by dráždit kůži a je s výhodou, když jsou voděodolná. Většina kosmetických vlastností těchto přípravků je dána vehikulem a přidanými látkami.


Druhy UV filtrů


Podle typu použitého UV filtru se sunscreeny dělí na chemické (organické), fyzikální (minerální, anorganické) a na organické nerozpustné pigmenty.
Chemické UV filtry pohlcují UV záření a absorbovanou energii přeměňují na teplo nebo předávají do svých vazebných chemických struktur, čímž mění svou molekulární strukturu. Tím se následně snižuje i jejich účinnost. K inaktivaci účinných látek může dojít i působením tepla.  Ochranný efekt chemického UV filtru se může projevit až po jeho vstřebání do horních vrstev kůže. Je proto potřeba ho nanést 20-30 minut před opalováním.
Novějšími chemickými filtry s minimem nežádoucích účinků jsou: Mexoryl® SX, XL, Tinosorb®
S, etylhexyl triazol, sodná sůlbisdisulizolu, OMC = Ethylhexyl Methoxycinnamate).
V současné době jsou v EU nejčastěji používány tyto skupiny látek:
Deriváty kafru ( USA nejsou registrovány) ochrana v UVB i v UVA, (Parsol®5000,Eusolex® 6300 - UVB), (Mexoryl® SX - UVA)
Cinnamáty (deriváty kyseliny skořicové) (UVB), (Parsol®MCX), a oktokrylen
Dibenzoylmetany (UVA), avobenzon (Parsol®1789)
Triaziny (Tinisorb® S)
Benzimidazoly (Mexoryl®XL)

V opalovacích prostředcích se většinou používají v kombinacích, aby byla co největší účinnost, pokryto širší spektrum absorbovaného UV záření a co nejmenší nežádoucí účinky.

Fyzikální UV filtry selektivně rozptylují a odrážejí UV záření. Jejich účinnost je dána především velikostí a rozptýlením jejich částic. Dnes mají částice velikosti v řádu nanometrů. Dříve se používaly i větší částice, které však neselektivně odrážely i viditelné světlo s delší vlnovou délkou. Nevstřebávají se do kůže a působí prakticky ihned po nanesení. Je u nich téměř nulové riziko alergizace. Nepodléhají fotodegradaci. Uvádí se však, že nanočástice mohou pronikat do vrchních vrstev pokožky. Proto se v komerčních opalovacích přípravcích musí dodržovat omezený limit množství těchto částic. Nanočástice ZnO mají také antimikrobiální efekt a jsou toxické pro vodní organismy.
Fyzikální filtry se obecně považují za vysoce bezpečné a vhodné pro citlivou a dětskou pokožku.
Oxid titaničitý(titanium dioxide) (částice 0,3mikrometrů)
Oxid zinečnatý (zinc oxide) (ačkoli se běžně používá, není dosud v seznamu UV filtrů
povolených v EU)
Oxidy železa se pro své zbarvení přidávají do barevných denních krémů a makeupů

Zatím jedinou v praxi používanou látkou patřící mezi nerozpustné organické pigmenty je Bisoctrisole (Tinosorb®M). Vykazuje určité vlastnosti chemických i fyzikálních filtrů. Využívá mikrokrystalických částic, které působí jednak jako mikropigment (rozptyl a odraz UV záření), jednak jako organický UV absorbér (absorbce fotostabilní organickou molekulou). Chrání v celé šíři UV spektra. Má i stabilizační účinek na jiné UV filtry. Nevýhodou je, stejně jako u fyzikálních filtrů, že může na kůži zanechávat bílé stopy.

Na tomto místě bych chtěla zmínit ještě bioprotekci, což je specifický způsob ochrany kůže před UV zářením, jmenovitě ochrana před poškozením DNA. Nyní na na trhu přípravek kombinující v sobě ectoin a manitol. Ectoin je produkt bakterií žijících v extrémně teplých podmínkách v poušti. Vytváří kolem kožních buněk ochranný obal, který je přímo chrání proti UV záření. Manitol je velmi účinný vychytávač volných radikálů. Bioprotekce funguje na třech úrovních - chrání před poškozením imunutní Langerhansovy buňky kůže a tím zvyšuje její obranyschopnost; urychluje obnovu buněk pokožky a aktivně chrání DNA kožních buněk, čímž snižuje i nežádoucí tvorbu pigmentových skvrn.
Některé opalovací přípravky a zejména přípravky aftersun (“po slunění”) dnes už obsahují DNA reparační enzymy (endonukleáza, fotolyáza, 8-oxoguanin glykosyláza), které mohou posílit opravné mechanismy DNA. Tyto enzymy se v kožních buňkách běžně vyskytují a opravují poškozené vazby v molekule DNA, jenže při opakovaném slunění, může být fyziologický enzymatický sytém obnovy přetížený, navíc s věkem jeho aktivita klesá. Ukázalo se, že umělé dodávání těchto enzymů zpomaluje předčasné stárnutí kůže a snižuje vznik genových mutací.

Takovou obsolentní skupinou sunscreenů jsou přírodní oleje. Dnes už se ví, že jejich ochranná funkce je dosti nízká. Používají se spíše k promaštění kůže, zejména jako přípravky after sun.. Některé obsahují antioxidanty a mohou zmírnit poškození kůže. Nejčastěji se používají např. extrakty z aloe, jojoby, sóji, Polypodium leucotomos, olivový olej, kakaové máslo. Aloe má i imunoprotektivní kapacitu.



Zásady správného používání sunscreenů


1) Přípravek by se měl aplikovat 15-30 minut před sluněním
2) velmi důležité je aplikovat dostatečné množství přípravku (2 mg sunscreenu/cm čtverený kůže - tj. u dospělého odhadem 35 g, tedy cca 7 čajových lžiček, malý panák:)
3) přípravek je potřeba rovnoměrně rozetřít- pozor na nerovnoměrnou aplikaci v místě vrásek a záhybů kůže. Často se zapomíná na uši, rty, nárty a šíji. Fyzikální sunscreeny se hůře nanáší, proto někdy ty chemické paradoxně poskytují lepší ochranu, díky lepší roztíratelnosti.
4) některé publikace doporučují aplikaci přípravku zopakovat po 15-30 minutách slunění. Obecně však platí, že opakovaná mazání nezvyšují stupeň ochrany, jen udržují deklarovaný SPF.
5) aplikaci suncreenu opakujte v závislosti na provozované činnosti - koupání, otírání ručníkem, pocení...

Po slunění je vhodné použít některý z přípravků after sun. Tyto přípravky mají za úkol tlumit následky fotochemického poškození kůže. Zklidnit a hydratovat pokožku. Často se do nich přidávají antioxidanty, zejména vitamín C a vitamín E. V léčebné kosmetice se používá jako antioxidantů řada dalších látek, například koenzym Q10, niacinamid, kyselina alfa-lipo-ová, karnosin, polyfenoly a další rostlinné extrakty, které normalizují změny způsobené chronickou solární radiací. U řady z nich stále není znám přesný mechanismus účinku.
V nápravě škod napáchaných sluncem lze mimo jiné využít také retinoidů (úprava hyperplastické
epidermis, redukce hyperpigmentace, inhibice enzymů rozkládajících kolagen), alfa-hydroxy
kyselin (exfoliace epidermis, zvýšení hustoty kolagenu, zlepšení kvality elastických vláken) nebo
peptidů (stimulují produkci kolagenu). [6] Nebo výše zmíněných reparačních enzymů.


Fotoprotekce očí


Do kapitoly fotoprotekce bezesporu patří i ochrana očí. Na prvním místě bychom si měli uvědomit, že to, co chrání oko před sluncem, není tmavé zbarvení brýlové čočky, nýbrž UV filtr. Nosit na slunci tmavé brýle bez UV filtru je daleko nebezpečnější, než nemít brýle žádné. Pod tmavým sklem se totiž rozšíří zornice, a do oka dopadá mnohem více slunečního záření, než za normálních okolností. Sluneční brýle bych doporučila kupovat přímo v oční optice nebo ve specializovaných sportovních prodejnách. Co se týče dioptrických brýlí, tak dnes už se dává UV filtr automaticky do všech, včetně těch s nezabarvenými čočkami. Zabarvení čoček poskytuje svému nositeli ve slunečných dnech větší pohodlí. Jako tzv. komfortní brýle, jsou označovány takové brýle, které redukují jas v zorném poli o 85%. Sluneční brýle mohou mít ještě polarizační filtr, ten eliminuje nepříjemné a oslňující odlesky od lesklých vodorovných ploch.
Jako u jiných fotoprotektivních pomůcek, tak i u brýlí se definuje stupeň ochrany, který poskytují. Při stanovení EPF (eye protecting factor) je nutno zohlednit charakteristiku slunečního spektra, relativní citlivost očí k poškození jednotlivými vlnovými délkami (akční spektrum) a úroveň filtrace světla oční čočkou popř. brýlemi. EPF 10 znamená, že je potřeba 10 let expozice, aby se na sítnici nashromáždilo takové poškození, které běžně vznikne za 1 rok expozice bez ochrany. Nálepka UV 400 je považována za záruku kompletní ochrany.
Stejně jako kůže, má i oko své přirozené fotoprotektivní faktory. Patří k nim zejména pigment melanin a i v oku se vyskytují antioxidanty, jejichž množství však s věkem ubývá. Záření vlnové délky kratší než 295 nm odcloní rohovka, 295-400 nm odcloní čočka. Vlnové délky pod 550 nm poškozují oko zejm. fotochemicky, ty delší i fototermicky. K onemocněním oka, které sluneční záření zhoršuje nebo dokonce způsobuje patří pterygium (hyperplastická tkáň spojivky přerůstá přes rohovku), pinguecula (ztluštělá žlutobělavá spojivka), fotokeratitida (zánět rohovky), melanom, šedý zákal nebo např. makulární degenerace (ztráta centrálního vidění poškozením žluté skvrny sítnice). 


UV index


UV index je meteologický údaj, který nás informuje o tom, jakou ochranu před slunečním zářením bychom měli zvolit. Je to v podstatě množství UV záření, které dopadá na zemský povrch v daném místě a daném čase. (Jedna jednotka UV indexu má hodnotu 25 miliwattů na metr čtvereční.). UV faktor je samozřejmě závislý na období a na klimatických podmínkách.

Vhodná ochrana při jednotlivých hodnotách UV indexu
  • 1 - 2 (nízký): sluneční brýle
  • 2 - 5 (střední): sluneční brýle a pokrývka hlavy
  • 5 -7 (vysoký): Stejná opatření jako při nižších stupních, navíc použití opalovacího krému s vysokým UV faktorem.
  • 7 - 11 (velmi vysoký): Zdržování se ve stínu mezi 11:00 a 15:00.
  • 11< (extrémní): Přes den nevycházet ven. Sluneční záření takové intenzity, že by způsobilo fotodermatitidu během deseti minut.

Nebo zjednodušeně:
1-5 chránit děti a fototyp I
nad 3 nanášení přípravku UV ochrany
nad 8 omezit pobyt na přímém slunci

Tabulka: Hodnoty slunečního ochranného faktoru (SPF) doporučené pro jednotlivé fototypy kůže při prvním opalování (Ettler)
   

UV index       
Fototyp




           
I.
           
           
II.
           
           
III.
           
           
IV.
           
           
1 – 3
           
           
SPF 15
           
           
SPF 10
           
           
SPF 5
           
           
-
           
           
4 – 6
           
           
SPF 25
           
           
SPF 20
           
           
SPF 10
           
           
SPF 5
           
           
7 – 9
           
           
SPF 40
           
           
SPF 30
           
           
SPF 20
           
           
SPF 15
           
           
10 - více
           
           
SPF 50
           
           
SPF 40
           
           
SPF 30
           
           
SPF 20



Rizika používání sunscreenů
 

Stejně jako jakékoli jiné léčivé či kosmetické přípravky mají i sunscreeniny řadu nežádoucích účinků. Bohužel není moc zvykem na ně upozorňovat. Za některých okolností je přínos užívání opalovacích prostředků docela sporný.
Ze strachu z rakoviny kůže, začaly být UV filtry přidávány do velké spousty kosmetických přípravků. Najdeme je nejen v opalovacích krémech a olejích, ale i tam, kde bychom je zrovna nečekali - v makeupu a dekorativní kosmetice, v denních krémech, v bělící kosmetice, v balsámech na rty i v přípravcích na vlasy. V poslední době se začínají objevovat články o tom, že nadměrné používaní UV filtrů může způsobit nedostatek vitamínu D. Jiné zdroje naopak tyto obavy bagatelizují. V naší populaci prý tato hypovitaminóza nehrozí. Ale kdo ví...
Dalším nežádoucím účinkem sunscreenů bývá zhoršení kvality pleti. Při nevhodně zvolené formě sunscreenu mohou vznikat kožní obtíže, např. zhoršení akné při použití komedonního /póry ucpávajiciho/ základu, apod.. Dnes už se naštěstí dá zvolit sunscreen určený pro specifický typ pleti (suchá, mastná, citlivá...). Někdy vznik problémů souvisí i s činností, při které je přípravek používán, např. spocení při sportu.
Výjimkou není ani přecitlivělost na sunscreen nebo jeho složky. Zejména u chemických UV filtrů mohou vznikat fotoalergické reakce, protože tyto filtry po vystavení slunečnímu záření mění své chemické vlastnosti. Nejčastěji alergizují deriváty PABA, cinamáty, benzofenony.
Někdy může suncreen vyvolat reakci v kombinaci s jiným přípravkem naneseným na kůži, proto by se měla oddělovat denní doba užívání různých přípravků. Např. léčba akné hydroalkoholickými gely se s některými formami sunscreenů nesnáší.
Některé starší chemické filtry se mohou vstřebávat do krevního oběhu a mít celkové negativní účinky (např. měřitelné změny hladin pohlavních hormonů). A některé sunscreeny mají dokonce kancerogenní účinky a jejich dlouhodobé používání může vést ke vzniku nádorů.
Je to k nevíře, ale užívání ochranných prostředků s sebou přináší i rizika psychologická, jako je např. falešný pocit bezpečí. Sunscreeny sice prodlužují dobu pobytu na slunci, při které nevznikne zarudnutí kůže, ale to neznamená, že také chrání kůži před onemocněním. Spíš se ukazuje, že díky umělému protažení pobytu na slunci může UV záření na kůži působit déle a je tedy více času, aby mohl nádor kůže vzniknout.
Zkrátka a dobře, to, co nás má chránit před poškozením kůže, nás paradoxně může při neuváženém užívání také poškodit.


Systémová fotoprotekce


Okrajově bych chtěla ještě zmínit systémovou fotoprotekci, což je kapitolka, která by sama o sobě vydala na rozsáhlý článek. Patří sem rozsáhlá skupina látek k vnitřnímu užití s různými účinky. Velká část z nich je pouze na lékařský předpis.

Systémová fotoprotektiva můžeme dle základních mechanismů účinku rozdělit na:
  • látky, ktere oslabuji úroveň světelného poranění
  • látky, které kompetitivně chrání cílovou molekulu před poškozením (antioxidanty a lapače volných radikálu)
  • látky s restitučním učinkem - opravy cílové molekuly - pokusy s tretinoinem
  • látky, které tlumí různá stadia zánětlivé odpovědi

K nejznámějším používaným syst. fotoprotektívům patří:
antimalarika - absorce UV záření (lokálně či v potu)
psoraleny - vyvolají pigmentaci a hyperplasii epidermis
karotenoidy
retinoidy - vykazují řadu antikancerogenních mechanismů, na druhé straně vedlejší účinky - teratogenní, hepatotoxické, suchost kůže
vitamíny C a E - antioxidanty
selen - antioxidační vlastnosti - kofaktor pro glutathionperoxidázu
čajové polyfenoly - antioxidační učinky - l. epigallocatechin 3 gallát
antihistaminika H1, kortikoidy, acylpyrin, indometacinfenylbutazon

Doplňující informace k fotoprotekci najdete i v ném předchozím článku o opalování

V příštím článku už se zaměřím na metody, jak kůži uměle zesvětlit a odstranit pigmentové skvrny a opálení. 

Použíté prameny:
  • Machovcová, A.: Role fotoprotekce v prevenci kožních nádorů u běžné populace a u pacientů po orgánové transplantaci, Dermatologie pro praxi, 3(5)/2011
  • Česká lékárnická komora – Doporučený postup fotoprotekce
  • Gluthation známý, neznámý, Edukafarm 2013
  • Zajíček, J., Opalování pod kontrolou
  • Etteler, K.: Moderní fotoprotekce, Lékařské listy, 13/2006
  • Obstová, I.: Péče o kůži po opalování,Dermatologie pro praxi, 5(2)/11 
  • Pizinger, K.: Kožní pigmentové projevy, Grada, 2003, 1.vydání 
  • Ettler, K.: Fotoprotekce kůže, Ochrana kůže před účinky ultrafialového záření, Triton, 2004 
  • Malina, L.: Fotodermatózy, Jessenius, 2005, 2.vydání 
  • Strunecká, A., Patočka, J.: Doba jedová, Triton, 2011 
  • Krajsová, I.: Je opalování nebezpečné? Jsou pihy nebezpečné?, Maxdorf, 1993 
  • Rozsívalová, V., Knoblochová, O.: Kosmetika II, Informatorium, 2011, 2.vydání

Žádné komentáře:

Okomentovat