Kvítek karmínový a bílý- Michel Faber

Na podzim 2014 jsme se konečně dočkali českého vydání jedné z nejslavnějších knih Michela Fabera. Historický román nazvaný – podle básně Alfreda Lorda Tennysona – Kvítek karmínový a bílý -  v originále vyšel už v r.2002  a řadí se do kategorie tzv. neoviktoriánské anglofonní literatury. Do češtiny jej přeložil Viktor Janiš. Toto úspěšné dílo se r. 2011 dočkalo i velmi zdařilé filmové adaptace v  podobě čtyřdílné minisérie režírované Marcem Mundenem.

Zajímá vás, o čem tato kniha vypráví, proč je pro své čtenáře tak atraktivní, jací jsou její hlavní hrdinové nebo třeba proč práce na českém překladu trvala téměř deset let? Čtěte tedy dále.


Článek původně zveřejněn na www.steamzine.cz

Stává se již jakousi módou, že autoři 20. a 21. století stále častěji píší příběhy, které se odehrávají ve viktoriánské éře 19 stol. a snaží se na základě mnohdy velmi náročného studia vylíčit co nejpřesněji prostředí, společnost a každodenní život této doby. K tomuto trendu se řadí i tvorba Sarah Watersové (Zlodějka 2002, Špičkou jazyka, 1998), dále například Fowlesova Francouzova milenka (1969) či  Posedlost z pera A. S. Byattové (1990), která získala Bookerovu cenu.

Za vznikem Kvítku karmínového a bílého stojí rovněž nemalé úsilí. Michel Faber (*1960), anglicky píšící autor nizozemského původu, jistě strávil spoustu měsíců studiem odborných publikací, dobových fotografií a obrazů. Své dílo konzultoval s řadou erudovaných odborníků a přátel. Sám ale přiznává, že některá data a historická fakta záměrně upravil, dle své potřeby.

Vznikl obdivuhodný opus o 920 stranách. Dílo má 35 kapitol a je rozděleno na 5 oddílů s názvy: V ulicích, Ve vykřičeném domě, V soukromí i na veřejnosti, V kruhu rodinném a V širém světě.

Děj se odehrává v Londýně 70. let 19 stol. Hlavními hrdiny jsou prostitutka a syn bohatého továrníka, které osud nečekaně svede dohromady. Tohle stručné nastínění by mohlo vyznít jako klišé, ale nenechte se mýlit. Nejedná se o naivní pohádku s předvídatelným dějem o tom, jak Popelka ke štěstí přišla, nečekejte ani mravní ponaučení či nějaký jednoznačný happyend. Kniha rozhodně není pro slabé povahy. Vychutnáte si starý Londýn se všemi jeho pachy, špínou, zvuky a nemocemi...

Pro své realistické vyprávění o lidech z nejnižších společenských tříd v kontrastu s bohatými podnikateli a aristokracií, je Michel Faber v souvislosti s tímto románem přirovnáván k novodobému Charlesi Dickensovi. Narozdíl od něj si ale může dovolit vyprávět daleko ostřejším a méně vybíravým jazykem.

Hlavní mužskou postavou je William Rackham. Setkáváme se s ním v době jeho osobního bankrotu. Jako syn bohatého továrníka si během studia na univerzitě užíval bohémského života a snění. Měl také to štěstí oženit se s Agnes Unwinovou, překrásnou dívkou z vyšší společenské třídy. Jenže pak začalo vše jít od desíti k pěti. Jako spisovatel (nebo vlastně spíše pisálek článků pro jistý plátek) nedokáže své rodině zajistit komfort, po kterém všichni touží a finanční podpora od  jeho otce skončila ve chvíli, kdy William odmítl převzít rodinný voňavkářský  podnik. Agnes po svatbě vážně onemocněla nejen fyzicky, ale i psychicky a William vynakládá nemalé částky na její léčbu, kterou chce za každou cenu zvládat v domácím prostředí. Působí dojmem flákače a budižkničemu neschopného vzít na sebe zodpovědnost. Jeho starší a dokonalý bratr Henry se ale rozhodl pro dráhu duchovního a otec tak ztratil dědice své firmy. 

Vše se obrací ve chvíli, kdy William narazí na prostitutku jménem Sugar. Tato mladá žena, která je ochotná udělat pro své klienty cokoliv si přejí, zaujme Williama svou inteligencí. To, že není zrovna klasicky krásná a neoplývá velkým poprsím, dobře vyvažuje svým všeobecným přehledem znalostí, sečtělostí a uměním naslouchat druhým. William je tak trochu majetnický a chce mít tuto kurtizánu sám pro sebe. Aby k tomu získal potřebné prostředky, přece jen nakonec zaujme místo v čele voňavkářského koncernu. Sugar se mu v tom ukáže být velmi nápomocná. Radí mu téměř na úrovni obchodního společníka a vyřizuje jeho pracovní korespondenci. Je to dívka poněkud pragmatického ražení. Dělá vše proto, aby se dostala ze společenského dna. Snaží se do Williamova života začlenit více než pouhé rozptýlení. Chce mu být nablízku a být mu partnerem na každém kroku. Její náklonnost ale nemůžeme chápat jako lásku v pravém slova smyslu. Sugar spíše využívá možností, které se jí naskytly. Postupně proniká do tajemství Rackhamovy rodiny a odhaluje kořeny šílenství Williamy manželky Agnes...

Krom podivného milostného trojúhelníku Sugar- William- Agnes se čtenář stává svědkem osudů řady méně či více významných vedlejších postav. K některým z nich se autor bude později vracet ve své povídkové sbírce Jablko.

Faberovo dílo poskytuje čtenáři vše, co se od dobrého románu čeká: zajímavý příběh, mistrovsky vykreslenou psychologii postav, rychlý spád děje, vypravěčskou hravost.

Díky svému rozsahu, stylu a řadě reálií je Kvítek karmínový a bílý tak trochu překladatelským oříškem. U nás se tohoto úkolu zhostil Viktor Janiš. S překladem této knihy měl velké problémy. Nejdříve měla vyjít v nakladatelství Odeon. Práce na překladu se ale ukázala býti poněkud náročnou a protáhla se natolik, že nakonec propadla práva. Viktor Janiš se s Michelem Faberem osobně zná a jsou dokonce dobří přátelé, kteří si často píší. Překlad knihy konzultoval nejen s ním, ale i s jinými lidmi. Například s dalšími překladateli tohoto díla. Nor Stian Omland dokonce založil na toto téma elektronickou konferenci Petal Peers. Konzultace s nizozemci Niekem Miedemem a Harmem Damsmem vedly k odstranění některých nedostatků anglického originálu. Dále musel Janiš nastudovat spoustu detailů z viktoriánské éry. Otázky stran dobové módy směřoval na Adélu Bartlovou, která je též překladatelkou z anglického jazyka a ve volném čase píše blog modnipeklo.cz. Román obsahuje i několik básní, ty do češtiny přeložil Petr Onufer. Nakonec se překládání Kvítku protáhlo na dlouhých 10 let, ale rozhodně to stálo za to. Vydalo ho nakladatelství Argo.

Když se probírám internetovými diskuzemi o této knize, čtu velmi rozdílné názory čtenářů. Těžko říct, co převládá, ale jedni knihu chválí a jsou naprosto nadšení, reakce druhých jsou zklamání, kritika rozsahu a přílišné popisnosti.

Mně osobně se kniha líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Přišla mi napínavá a strhující a neobsahovala ani jednu zbytečnou větu navíc.

Těm, kteří nemají rádi tlusté knihy, doporučuji filmovou adaptaci. Čtyřdílný seriál je přece jen stravitelnější a své literární předlohy se drží docela věrně. Navíc je velmi dobře herecky obsazen. V hlavních rolích excelují Chris O'Dowd a Romola Garai.

Prameny:

• Poncarová P.,J.: Pod kůží viktoriánského Londýna, iliteratura 12/14
• Kadlecová, K..: Viktor Janiš o záludnostech překladu a o románu Kvítek karmínový a bílý, Reflex 11/14
• Nagy L.: Bída viktoriánských kurtizán, Respekt 12/14